R O Z H O V O R Y


INTERVIEW S PETREM MUKEM: V KNIHÁCH TO NENÍ


  • Jak se cítíš po šesti letech s Oceánem?

    • Unaveně.
  • Tvé nejsilnější vzpomínky z dětství?

    • Nevím přesně v jakém věku se co odehrávalo, ale vím, že většina vzpomínek je z období mateřské školky. Strašně moc mě přitahovalo rozdělávání ohňů, ale protože jsme neměli sirky, připravovali jsme malé hranice z dříví, a pak je imaginárně zapalovali. Hodně důležité mi připadalo, když kamarád doma sebral dva stejné nože a jeden mi dl. Nůž jsem si ukryl mezi ostatní hračky. Brzy jsme je však museli vrátit. Jeden z nejsilnějších zážitků se váže i k 21. srpnu 1968, kdy kolem jedoucí tank namířil hlaveň na dům, v němž jsme bydleli.
    K další nepříjemné vzpomínce patří smrt bratra kluka, s kterým chodila moje sestra. Večer před tím jsme si spolu hráli.
  • Životní sen?

    • Jsem utopista a vím jak je soužití lidí problematické, ale přesto bych chtěl žít v takové komunitě, nebo společnosti lidí, jakoby velkém klášteře, kde na prvním místě budou duchoví záležitosti života, spojené s nejnutnějšími praktickými činnostmi. Těžko se mi žije ve světě peněz a zbytečných činností, podmíněných jen jejich vyděláváním.
  • Co říkají rodiče na tvoji hudbu a image?

    • Hudbu berou pozitivně. Co se týká image, ví že se mnou nepohnou. Vždy je překvapí změna, ale reakce už nejsou tak tragické. Byl jsem vždycky extrémista a nespokojenost se způsobem života kolem mě se projevovala i odlišením ve vzhledu.
  • Z čeho máš největší strach?

    • Nejspíš to jsou veškeré souvislosti spojené se smrtí. Krouží kolem nás stále, ve všech možných podobách. Staví velké množství zneklidňujících otázek.
  • Jak se vyrovnáváš s depresí?

    • Velmi těžko. Často mívám melancholické stavy. Naštěstí zatím vždy odezněly. Obrany těla v podobě deprese je varovným signélem, že žijeme někde na zcestí. V tom vidím její pozitivní stránku.
  • Jaký okamžik ve svém dosavadním životě považuješ za nejdůležitější?

    • Moment, kdy se mi otevřel duchovní svět a fenomén víry. Okamžik, kdy se mi otevřela existence NĚČEHO mimo nás, toho co nazýváme BOHEM. Vděčím za ro osobně myslitele Maxima Durena a celoživotnímu odkazu, který po sobě zanechal.
  • Co se ti vybaví při slově láska?

    • Vzpomínka na první dotyky a pocit, že se nedožiju rána. Dnes vím, že obsah tohoto slova budu hledat až do konce života.
  • Životní zklamání?

    • Mezilidské vztahy kolem mě a má neschopnost být v nich lepší než ostatní.
  • Kdo, či co, ti dodává sílu k tomu, abys dělal to, co děláš?

    • Víra v to, že život má smysl.
  • Jaká je vztah mezi tebou a tvojí hudbou?

    • Když vznikne nová píseň, je to část mého vnitřku, kterou jsem vyslovil; zůstává zaznamenána v čase. Tím, že tuto hudbu poslouchzjí druzí, dochází k novému vztahu. Je pro mě bytostně důležité mít možnost sdělovat stavy svého nitra. Vztah mezi mnou a mjí hudbou je jako vztah otce a dítěte.
  • Tvůj názor na náboženství a víru?

    • Život na výstup na vrchol hory. Na vrchol vede mnoho cest v podobě různých náboženských systémů. Každý má právo zvolit si tu svou. Ačkoliv nejsem židovského původu, je mým východiskem judaismus, židovské monoteistické náboženství se svým abstraktním pojímáním BOHA. Víra je pro mě spolehnutí, neochvějná důvěra, něco, co nemohu zdůvodnit. Odehrává se však mimo svět pojmů, někde v rovině vědomí - nevědomí, vyslovení - nevyslovení. Naše snahy převést záležistost transcendentna do pojmů a kategorií, snahy všechno si představit, naráží na stěny jeskyně, ve které žijeme, přináší jen zkreslení a deprese.
  • Oblíbená literatura?

    • Mika Waltari. Četl jsem mnoho knih od Dostojevského až po Dumase, knihovnu mám plnou filozofie, ke které se snad jednou dostanu, ale v knihách TO není. V poslední době mi jako podnět k přemýšlení stačí jen odstavec z určité knihy třeba z Chasidských vyprávění Martina Bubera. Jediná kniha, kterou hodlám číst soustavně je STARÝ ZÁKON, a pokud se dostanu k nějakým překladům, tak bych chtěl číst knihy na něj navazující - Talmud a Kabbálistické knihy.
  • Kdo patřil k tvým idolům?

    • V mládí kladné postavy dětských románů a filmů, ve kterých v boji dobra a zla tyto postavy zvítězily.
    Dnes jsou mi vzorem všechny duchovní osobnosti, ať už je to Ghándí nebo Matka Tereza. Je těžké najít sílu, a alespoň kousek se jim přiblížit.
  • Dívčí ideál?

    • Cítím to někde uvnitř. Měla by to být absolutní harmonie, oboustranný souzvuk.
  • Oblíbený politik?

    • Nemám ráz žádného politika. Politik je člověk, který se účastní nějakým způsobem na záležitostech státu. Necítím se být občanem nějakého státu!
  • Jak se stavíš k spojení hudby s politikou?

    • Mnoho kapel spojuje hudbu s politikou. Není to cesta, kterou bych se chtěl vydat.
  • Čeho bys chtěl chtěl dosáhnout a sdělit hudbou?

    • Naše hudba odráží dva základní vztahy, které člověk prožívá. První je JÁ a SVĚT. Druhý vztah je JÁ a TRANSCENDENTNO. Lidé, kteří se nachází ve stejném vnitřním rozpoložení jako my, a hledají smysl života, mohou objevit sami sebe v naší hudbě a najít výchozí bod pro svoji cestu. Takové lidi chceme propojit do určitého pocitu vzájemnosti. Jediné, co chci sdělit lidem, je, že hledat smysl života je jediným smyslem života.
  • Myslíš často na smrt a věříš v posmrtný život?

    • Smrt mě trápí od dětství.
    Deprimovalo mě, že smrtí vystoupím z děje života a zanechám tu všechny své blízké, vše zkončí. Vznikla z toho první životní otázka: Proč přichází smrt, je opravdu konečným, závěrečným mezníkem života, anebo zakončením určité etapy, a po smrti začíná etapa jiná? Od této otázky se odvíjí otázka po začátku života, po smyslu narození.
    Další otázka se týká času, který probíhý mezi narozením a smrtí, a který nazýváme životem. Otázka, proč jej žít a jak jej žít správně. V zápětí jsem si uvědomil, že jsem součástí vesmíru jehož velikost mě vždy fascinovala a skličovala. A začínají stejné otázky: Jak vznikl Vesmír a proč? Jaký je cíl jeho vzniku? Jaké je mé místo, v lepším případě mé poslání ve Vesmíru? Literatura, a určité mé zkušenosti i jiných osob, mě přivedly k víře v posmrtný život. V poslední době i věda dochází k zajímavým poznatkům. Hodně zajímavé pro mě byly přednášky o filozofii kosmologie.
  • Co chceš, aby bylo napsáno na tvém hrobě?

    • Ještě nechci umřít.


    (Rozhovor z knihy Něco končí, něco začíná: V knihách To není)


    << zpět

    Správa stránek - PETR_2000 * Webdesign a správa MISHKA * 1999